Souběh funkcí – nekonečný příběh..

Nějakou dobu se zdálo, že „věčné téma“ tzv. souběhu funkcí už je i po rekodifikaci civilního práva vyřešeno, když Nejvyšší soud ČR zůstával ve svých rozhodnutích věrný trendu nastoupenému od roku 1993 a setrval při právním názoru, že osoba, která je v postavení statutárního orgánu/člena statutárního orgánu obchodní korporace nemůže zároveň tutéž činnost (obchodní vedení, řízení korporace) vykonávat v pracovním poměru. Tento názor Nejvyšší soud opírá o dva pilíře: 1. pilíř pracovněprávní – funkce statutárního orgánu není druhem práce ve smyslu zákoníku práce, vymyká se podstatě závislé práce a vznik a zánik tohoto právního vztahu není upraven pracovněprávními předpisy. 2. pilíř obchodně právní – výkon funkce statutárního orgánu v pracovním vztahu odporuje povaze obchodních korporací. Tato „dvoupilířová“ konstrukce argumentů pro zákaz souběhu funkcí tvořila léta součást právní reality v České republice, jen na krátký čas (2012 – 2013) zákonodárce výslovně povolil, aby část agendy obchodního vedení byla prostřednictvím tzv. pověření vykonávána členem statutárního orgánu i v pracovněprávním vztahu. Institut pověření obchodním vedení se z českých právních vod od ledna 2014 vytratil, což dvoupilířovou konstrukci Nejvyššího soudu o zákazu souběhu funkcí jen posílilo. Ovšem Ústavní soud svým nedávným nálezem (I. ÚS 190/15) celý první pilíř této konstrukce Nejvyššího soudu smetl. Dospěl k závěru, že závislá práce je sice vždy podřízena výlučně zákoníku práce, což ale neznamená, že by na základě vůle stran nemohly být režimu zákoníku práce podřízeny i jiné právní vztahy, v nichž o výkon závislé práce nejde. Ústavní soud nevidí důvod, proč by nemohl člen statutárního orgánu vykonávat svou činnost nebo její část na základě smlouvy, v níž bude ujednán režim zákoníku práce (se všemi s tím spojenými prvky ochrany).

Co se týče druhého pilíře, tj. obchodněprávních důvodů, z nichž je dovozován zákaz souběhu funkcí, ten prozatím zůstává stát, ale lehce rozviklán: Ústavní soud totiž považuje obecný odkaz na povahu obchodních korporací za naprosto nedostačující a apeluje na to, aby byly obecnými soudy předloženy dostatečně pádné argumenty, které z pohledu obchodního práva znemožňují výkon funkce statutárního orgánu v pracovněprávním vztahu. Jedině pokud budou předložené argumenty směřující k udržení druhého pilíře dostatečně konkrétní a jen budou-li takové argumenty obzvláště přesvědčivé, může se i nadále zákaz souběhu funkcí v právní praxi ČR prosadit. V opačném případě vezme nadobro zasvé.

Ústavní soud svému nálezu nasadil ještě moderní punc gendrové korektnosti: letitou dvoupilířovou konstrukci Nejvyššího soudu podezírá z nepřímé diskriminace žen, když nemožnost podřídit výkon funkce pracovněprávnímu režimu podle názoru Ústavního soudu odrazuje ženy od setrvání ve vrcholných manažerských funkcích, neboť ženy na vysokých postech prý postrádají nárok na mateřskou dovolenou, nemají zajištěnu garanci návratu po mateřské dovolené a musí strpět další negativní dopady v souvislosti s výší peněžité podpory v mateřství v případě druhého dítěte.

Zkoumání, do jaké míry je taková diskriminace žen v „top“ funkcích skutečným problémem, ponechme stranou a spíše se zvědavostí sledujme, jak se zákaz souběhu funkcí po popsaném zásahu Ústavního soudu vyvine dál. Zda obstojí, nebo se rozpadne, o tom budete, milí čtenáři, na našich stránkách určitě informováni.

JUDr. Jana Kopáčková, advokát
advokat@janakopackova.cz