Konec flákání v Čechách? Z „kuchyně“ Nejvyššího soudu..

Bylo, nebylo… Pan Fikaný se jednoho dne dostavil do zaměstnání, vyznačil v souladu s požadavky zaměstnavatele v systému docházky svůj příchod, poté se nepozorovaně vytratil a po zbytek pracovní doby vyřizoval své soukromé záležitosti. Když se nachýlil konec směny, přispěchal opět na pracoviště, vyznačil v docházce svůj odchod a spokojeně si mnul ruce, jak dostane zaplaceno za to, že si stihl během pracovní doby vyřídit své věci. Jenže, zaměstnavatel tuto tajnou akci odhalil a s panem Fikaným okamžitě zrušil pracovní poměr. Pan Fikaný byl zaskočen: okamžité zrušení mu přišlo jako příliš tvrdý trest, vždyť se přece tolik nestalo, aby za to přišel na hodinu o práci. A hnal celou záležitost k soudu, soud se ho jistě jako slabšího účastníka před přísným zaměstnavatelem zastane. Spor se dostal až do soudní síně ze všech nejvyšší a v ní se pan Fikaný dočkal konečného verdiktu:

Nejvyšší soud vyhodnotil počínání pana Fikaného jako předstírání výkonu práce pro zaměstnavatele, kterým se pan Fikaný pokusil získat na úkor zaměstnavatele majetkovou výhodu – mzdu za práci, kterou nevykonal. A tím úmyslně usiloval o nekorektní snížení majetku zaměstnavatele.

Nejvyšší soud zdůraznil, že zákoník práce zaměstnancům mimo jiné ukládá povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Uvedené povinnosti označil soud za „mravní imperativ“ kladený na každého zaměstnance a zdůraznil, že zákon od zaměstnance požaduje, aby svým chováním nezpůsoboval zaměstnavateli škodu majetkovou ani morální. Nejvyšší soud podtrhl význam důvěry, spolehlivosti zaměstnance a jeho poctivosti.

S ohledem na dosavadní soudní praxi, kdy se neomluvená absence stala důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru až při trvání minimálně 5 dnů, asi nebyl pan Fikaný jediný, kdo popsané rozuzlení kauzy nečekal.

Nicméně, Nejvyšší soud v popsaném případě spatřil zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance nikoli v neomluvené absenci, nýbrž v tom, že se pan Fikaný pokusil odčerpat část majetku zaměstnavatele /mzdu/ bez odpovídajícího protiplnění /bez práce/, což byl vyhodnoceno jako nepřímý útok na majetek zaměstnavatele.  Nejvyšší soud tím vytyčil sympatický trend – dopřál zaměstnavatelům možnost účinně se bránit podobným nepoctivostem, které v praxi nejsou nijak ojedinělé.

JUDr. Jana Kopáčková
advokat@janakopackova.cz